A zrodí se píseň - Samantha Shannon

Žádné nebezpečí. Žádná kapitulace.

Po krvavé bitvě proti mnoha různým protivníkům je Paige Mahoneyová jako Kmotryně vládnoucí londýnskému podsvětí v neustálém ohrožení. Stabilizace roztříštěného podsvětí bude složitější, něž se kdy zdálo, protože se otočila k Jaxonu Hallovi zády a na svobodě číhají pomstychtiví nepřátelé. Paige ovšem netuší, že její vláda může být již velmi brzy násilně přerušena zavedením Senshieldu, technologie, která by pro komunitu jasnovidců a světa, v němž žijí, znamenala zkázu...

Přiznám se, že jsem po přečtení druhého dílu této série hodně váhala, zda si přečtu i třetí díl. Druhý díl byl pro mě jako studená sprcha po slibně rozjetém začátku. Připadalo mi, že autorka neví, co má s tak rozsáhlou sérií dělat. Nakonec jsem si ale třetí díl koupila a přečetla. A dobře jsem udělala, třetí díl je slibem, že série někam směřuje a může nás ještě překvapit. 

Předem bych opět chtěla pochválit obálku. Já vím, že to říkám pořád, ale nakladatelství Host má dle mého názoru naprosto bezkonkurenční obálky. Nejen, že se snaží zachovat původní vzhled, ale často ho ještě posunou na další level. Například u této série jsou obálky krásně barevné a na dotek téměř sametové.

Co se týče samotného děje, nechci moc spoilerovat. Začátek byl takový spíš seznamovací, takže jsem se po chvíli opět dostala do obrazu. Pak začal hlavní děj, kde se Paige s pár dalšími honila po půlce Anglie sem a tam. Ale celou dobu tam byla nějaká akce, takže to celkem odsýpalo, nicméně já jsem zjistila, že mi je osud většiny postav (včetně hlavní hrdinky) celkem fuk. Takže to nebylo zase takové počtení, které by mě přikovalo do křesla a já nemohla knížku odložit. Naštěstí ke konci se to zlepšilo, a přestože mi bylo jasné, že hlavní hrdinka musí přežít, tak to finále bylo celkem napínavé. 

U předešlého dílu jsem vytýkala nedostatečně propracované postavy. S tím se tu autorka snažila trošku pohrát, ale pořád to není úplně ono. Paige je klasická young adult hrdinka. Statečná, nezdolná, morální, inteligentní, schopná, prostě téměř dokonalý prototyp, do kterého si každý může promítnout cokoliv, ale není ničím specifická. Nemá tu přidanou hodnotu, kterou by se nějak výrazně odlišovala od hrdinek jiných dystopických sérií. Na druhou stranu mi v tomto díle už nepřipadala otravná, což je rozhodně pokrok. Z dalších postav tu výraznější osobností disponuje Nick, Jaxon a s přimhouřením jednoho oka i Marie Ogněna. Bohužel ale nedostanou tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Zbytek je spíš komparz, u většiny postav jsem si nebyla schopná z předchozích dílů vybavit nějaký jejich charakteristický rys. Ale jelikož v příběhu stejně nemají moc velkou roli a hlavním tahounem je Paige, tak jsem to prostě nechala být. No a pak je tu Strážce. Nějak nevím, co si o něm mám myslet. Upřímně úplně nechápu, co na něm Paige vidí, vzhledem k tomu, že hlavním povahovým rysem Refájců je to, že v podstatě nemají osobnost. Nebo jí alespoň neventilují navenek, takže pro mě je Strážce jen dalším prototypem neuchopitelného, nesmrtelného a tajemného idolu, po kterém může hlavní hrdinka tajně toužit, ale nějak zatím v příběhu nenašel od prvního dílu přílišné využití. Naštěstí konec třetího dílu slibuje v tomto ohledu změnu k lepšímu.

Osobně si myslím, že na sebe autorka ušila bič, když debutuje s tak rozsáhlou a složitou sérií, kterou celou táhne jen jedna hrdinka. Kostičas jako série má spoustu dobrých nápadů, je to komplexní svět, který celkem funguje, ale je tam prostě vidět určitá nedomyšlenost, kterou autorka v tomto díle  částečně šikovně přetavila v naivitu hlavní hrdinky. Takže si říkám, jestli to byl záměr, nebo jestli se prostě Samantha Sahnnon učí za běhu a snaží se vytěžit z nedokonalostí, co to jde. Do určité míry to zabírá, Paige už není neporazitelnou hlavní hrdinkou, které všechno vychází, ale musí nést tíhu vlastních rozhodnutí. Takže mě se na tomto díle nejvíc líbilo, že nastavil o něco reálnější poměry a rozehrál tak mnohem zajímavější hru v širším měřítku, než tomu bylo doposud (pochopíte, až si to přečtete). Každopádně je neuvěřitelné, z čeho všeho dokážou postavy vyváznout, aniž by měli nějaký promyšlený plán...

Přesto mě trošku zaráží, když pak v knize narazíte na větu jako: "Vůbec mě nenapadlo, že by nás mohla ohrožovat armáda." Vážně? Takže devatenáctiletá holka se mermomocí chce ujmout vlády nad syndikátem nepřirozených, aby zahájila revoluci proti dvě stě let starému diktátorskému systému a nenapadne jí, že by na její partičku zlodějíčků mohli poslat armádu? Ale musím říct, že nakonec se s tím autorka popasovala se ctí.

Nechci, aby to vypadalo, že se mi knížka nelíbila. Ono to vážně nebylo špatné. Ale na druhou stranu pokud bych to měla srovnat například s Havraními kruhy, tak Kostičas není úplně dotažený k dokonalosti, jak by mohl být. Ale je to čtivé, originální a do budoucna to má velký potenciál. Vážně bych ráda věřila, že to autorka zvládne a tato série nezapadne mezi průměrné young adult.

65%

Konečné hodnocení: Tato série má svoje mouchy, ale jsem ráda, že jsem jí po druhém díle nezavrhla a přečetla jsem si třetí díl. Autorka se dobře vypořádala s tím, co bylo kritizováno a snaží se z toho vytěžit co nejvíc. Děj je reálnější, svižnější a postavy jsou věrohodnější. Jsem vážně zvědavá, kam se děj posune, protože závěr mě dost navnadil na pokračování. Držím autorce palce, protože si dokážu představit, jak náročné je vykonstruovat takhle složitý příběh, když máte jako hlavní hrdinkou devatenáctiletou lehce naivní holku. Ale věřím, že série nabrala správný směr a s dalšími díly se bude zlepšovat. 

Série: Kostičas
Originální název: The Song Rising
Překlad: Lenka Kapsová
Rok vydání originálu: 2017
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 407