Zloději času - Vítězslav Jareš

Tajemné příběhy ze starého Žižkova s originálními a humornými zápletkami s překvapivými pointami. Pokud si myslíte, že znáte starý Žižkov dobře, mýlíte se. Je fantaskní, mysteriózní a daleko poetičtější, než se na první pohled zdá. Tyto příběhy "Vonkovky" navazují na tradici českých satirických povídek plných sarkasmů, černého humoru a originálních příběhů. Odpoutáte se v nich od všední reality a ponoříte se do fantazijního světa. 

K této knize jsem se dostala úplnou náhodou. Sám autor Vítězslav Jareš mi napsal přes databázi knih, že napsal povídkovou sbírku Zloději času, že se neprodává tak jako jeho předchozí knihy, a tak se rozhodl poskytovat ji zadarmo, aby si kniha sama našla své čtenáře. Celé to na mě udělalo velký dojem, je vidět, že autorovi na knize záleží, přestože pravděpodobně nepřinese velký výdělek. Smekám a děkuji za zaslání povídek. Už jen kvůli tomu jsem si řekla, že je přečtu.  

Abych byla upřímná, od této knihy jsem nic neočekávala. A to především proto, že jsem i ní nikdy neslyšela. Takže číst jsem začínala s čistým štítem, což je možná úplně nejlepší. Kniha mě překvapila. I přes můj skepticismus k českým knihám se mi Zloději času četli dobře, měla nápad, ale sama bych si ji asi nekoupila. Nebyl to úplně šálek mé kávy.

Jak už bylo zmíněno. je to povídková kniha, ve které jsou jednotlivé povídky propojené místem - pražským Žižkovem - a osobou pána Vonka - pekelného vyslance, který je dle mého názoru veskrze sympatický. 

Hlavní slabina knihy je u některých povídek i hlavním plusem. Je to jejich délka, jsou totiž kraťoučké. U některých je to dobře, protože ne všechny jsou natolik nápadité, aby vystačili na celý příběh. Ovšem u některých byla naopak škoda, že nebyly rozvinuté dál. Mrzelo mě to především u Staré remingotky a u Zlodějů času. Byl to moc dobrý nápad a bohužel nedotažený do konce. A nebyly to jen tyto povídky. Většina z nich totiž pro hlavního aktéra končí smrtí. S tím normálně problém nemám, ovšem pokud ta smrt má nějaký účel, pokud dá příběhu pointu. Tady jsem měla pocit, že autor neví, jak dál, a tak je povídka nesmyslně brzo ukončená a dobrý nápad zahozený ve prospěch jiných ne tak nápaditých povídek. Z části to je možná i tím, že mám občas problém s povídkami, zvlášť s tak krátkými, protože se tam zkrátka občas moc šetří slovy. 

Chtěla bych pochválit nápaditost a "časovou propletenost". Příběhy jsou zasazené do místa, kdy by normální člověk nehledal ani za mák tajemna. Ovšem po přečtení si budu muset snad zajet do Prahy a Žižkov si prohlédnout do detailu. Autor musí k tomuto místu mít opravdu hluboký vztah, když sem zasadil dějiště tolika příběhů. 

Pak mě trochu bila do očí jedna věc, která mi vadí i u jiných knížek zasazených do reálného světa, ale pokud se jedná o "domácí půdu", nějak mi to dráždilo ještě víc. Nevím, možná je to dnes v literatuře normální, ale já na to asi nejsem zvyklá. Mám na mysli to, že postavy čtou především Mladou frontu, chodí do IKEA atd, atd, je toho víc. Je to jako když americký spisovatel nechává své postavy pít kafe jenom ve Starbucks (ano, takovou knížku také znám). Nechci autora nijak obviňovat, je dost dobře možné, že si to neuvědomuje, nebo je to jen můj subjektivní problém. Ale vím, že na kurzech psaní se říká, aby autor do svých příběhů zapojoval to, co lidé znají, něco reálného, čím příběh získá na živosti. Já s tím nesouhlasím, podle mě to hraničí s reklamou a do příběhu, zvlášť je-li tajuplný a má být případně nadčasový, se nehodí, aby na mě skákal název nějaké společnosti na každé druhé řádce. 

Možná to teď vypadá jako přílišná kritika Zlodějů času, ale tohle je myšleno spíš obecně, protože jsem se s tím setkala u víc knih. Co ještě musím pochválit je vtip, několikrát jsem se skutečně zasmála, zvlášť podoba pekla je naprosto geniální. Ze začátku jsem byla také často překvapená zvraty, ale když člověk rozluští autora, zbytek byl dost předvídatelný. Nicméně i tak povedený.

A pak jsou tu ilustrace, moc hezké a vkusné, podtrhující náladu povídek. 

55%

Konečné hodnocení: Když se to vezme kolem a kolem, je to dobrá kniha, vsadím se, že si tyto tajemné příběhy najdou své čtenáře. Já mám několik věcí, které mi vadily, a několik, které se mi moc líbily. Takže solidní průměr. Bylo to příjemné odpočinkové čtení, ovšem nezanechalo ve mě nějakou větší stopu, už bych to podruhé číst nemusela. Jsem asi prostě čtenář pro tlusté romány a hluboké postavy. Ale děkuji panu Jarešovi za poskytnutí textu. 

Název: Zloději času 

Autor: Vítězslav Jareš 

Obálka a ilustrace: Nikola Cuc 

Rok vydání: 2012 

Nakladatelství: Anahita 

Počet stran: 255