Neřekla bych, že čtu pomalu. Přečetla jsem za čtvrt roku třináct knih, což někteří přečtou za měsíc. Upřímně vážně nechápu, jak něco takového člověk dokáže zvládat ke všem povinnostem, ke škole nebo k práci. Schválně, napište mi, jak to děláte ;)
Mě to momentálně vychází jako cca jedna kniha na týden. Ano, mám zálibu především v tlustých knihách, takže mi to trvá déle, ale snažím se je fakt vychutnat a užít si příběh, který si pro mě spisovatel připravil. Ale těch knih, co chci ještě přečíst je hrozně moc!
No dobře, nebudu tu už skuhrat nad nedostatkem času na čtení, to je ohrané a nikoho to nezajímá, že? Pojďme se vrhnout na knížky. V prvním letošním čtvrtletí jsem dohnala nějaké resty a díky čtenářské komunitě jsem natrefila na několik vážně skvělých knížek.
Neuvěřitelné překvapení, které jsem si vážně užila. Pavel Bareš mi kápl do noty. Jsem nadšená, že nakladatelství vydává i začínající české autory, protože takové talentované lidi potřebujeme. Obzvlášť, když je jejich tvorba s přehledem na světové úrovni. Vím, že jsem v recenzi trochu šťourala a psala jsem, že s některými věcmi můžou mít čtenáři problém, a chápu, že asi taková kniha nesedne všem. Ale zavděčit se všem přece není účel psaní, kniha si má najít své čtenáře a mě si teda našla s přehledem ;)
Sabriel - Garth Nix (recenze)
Dala jsem si po několika letech re-reading Sabriel. Četla jsem ji už po třetí a můžu s klidem říct, že mě to stále neskutečně baví a nikdy mě neomrzí. Svět, který Nix vytvořil, je neskutečně originální, tajemný a hrůzu nahánějící. Poznáváme ho očima mladé nekromantky, která je neskutečně sympatická. Příběh je poměrně jednoduchý, je to taková jednohubka, ale dává prostor představivosti a pro mě to byl opět skvělý zážitek.
Trilogie Havraní kruhy - Siri Pettersen
Miluji severkou mytologii a tato série mě nadchla. Bylo to neskutečně čtivé a nápadité. Oproti jiným fantasy young adultovkám jsem tu ocenila barvité postavy, a to nejen ty hlavní, ale i vedlejší. Oba hlavní protagonisté jsou osobití, perou se se svými chybami, naivitou, nenávistí a morálkou, dělají těžká rozhodnutí a vy jim prostě musíte fandit. První díl byl asi nejlepší, druhý i třetí jsou o něco horší, ale stále moc dobré. Tato série se sice nezařadila na úplnou špičku mých oblíbených knih, ale rozhodně mě velmi potěšila a řekla bych, že ve svém žánru na špičku rozhodně patří.
Tvář vody - David Kraus (recenze)
Knižní podoba jednoho oskarového filmového trháku. Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu s klidem vám to mohu doporučit. Od filmu se totiž (až na hlavní dějovou linku) dost liší a film doplňuje o spoustu detailů. Nejvíc jsem ocenil, že nám autor nabídl pohled z perspektivy záporáka a my tak pochipili, proč se chová tak, jak se chová. Film se mi líbil a kniha možná ještě víc, jen mi přišlo, že mohlo být věnováno víc prostoru hlavní hrdince. Ale ty ilustrace jsou nádherné.
A zrodí se píseň - Samanta Shannon (recenze)
Třetí díl série Kostičas, opět s nádhernou obálkou a originálním složitým světem. Tím ale pro mě bohužel pozitiva tohoto dílu končí. První díl vypadal vážně slibně, ale od druhého dílu mi stále víc a víc připadá, že si autorka ukousla příliš velké sousto. Samozřejmě je to stále čtivé a rozhodně se to bude spoustě fanouškům líbit, ale pro mě to bylo strašně naivní a prvoplánové. Já vím, že v tomto žánru jsou v kurzu silné a neohrožené hlavní hrdinky, které všechno zvládnou, budiž. Ale tady autorka pro naší hrdinku přichystala takový úkol, který prostě není schopná sama zvládnout, aniž by jí autorka sama život značně neulehčovala. Nicméně konec knížky otvírá celou novou kapitolu, takže jsem rozhodně zvědavá, kam to bude směřovat.
Kalamita - Brandon Sanderson (recenze)
Sanderson je spisovatel mnoha tváří a i když od něj mám nejraději epickou fantasy, tak tato sci-fi/superhrdinská série mě vážně bavila. Je nahláškovaná od začátku až do konce a je hrozně vidět, jak se autor u jejího psaní vyřádil. Kalamita je závěrečný díl, ale pokud máte tuto postapokalyptickou akční tématiku rádi, určitě vám mohu doporučit, abysta začli prvním dílem s názvem Ocelové srdce (recenze).
Ritmatik - Brandon Sanderson (recenze)
Znovu Sanderson a jedna z jeho starších knih, která vyšla v češtině teprve teď. Jedná se o první díl série, kterou ale autor nedokončil. Knihu bych doporučila spíš mladším čtenářům, rozhodně neurazí a bude bavit, ale chápu, proč od série autor upustil. Literatura pro mládež není úplně jeho styl, i když tu opět vytvořil krásný originální svět (ze kterého bych chtěla vidět víc). Ale jsem ráda, že se místo pokračování této série vrhl raději na klasickou fantasy (klasická neznamená neoriginální), která mu jde nejlépe a pro kterou ho všichni tak milujeme.
Mistborn - Pouta dědictví - Brandon Sanderson (recenze)
Ano, Sanderson po třetí a naposledy. Nemějte mi za zlé, že ho pořád tak protěžuji, ale je to jeden z nejlepších autorů současné fantasy a u nás je trestuhodně nedoceněný. Pouta dědictví jsou třetím dílem jeho steampunkové série Mistborn, která volně navazuje na jeho nejslavnější fantasy sérii románů Mistborn (kterou vřele doporučuji, recenzi najdete na blogu). Příběh je opět nápaditý, napínavý, akční, nechybí tu romantika ani vtip, prostě je to Sanderson, tak jak ho známe a máme rádi. Opět se utvrzuji v tom, že fantasy světu Mistborna velmi sluší tento steampunkovo-westernový styl. A co je ještě lepší? Není to poslední díl, bude pokračování ;)
Sága o Zaklínači - Andrzej Sapkowski (recenze)
Věž vlaštovky, Paní jezera
Konečně jsem dočetla celou Ságu o Zaklínači. Na začátku ledna jsem dočetla dva poslední díly a recenzi na celou ságu najdete výše v odkazu. Věž vlaštovky se mi líbila, hlavní aktérkou byla Ciri, což je pro mě naprosto skvělá hrdinka, žádná tuctová holka, chudák si během tohoto dílu vyžrala vážně to nejhorší, co mohla. S Geraltem se setkáváme jen okrajově. Závěrečný díl byl trochu slabší, dost chaotický, ale také byl velmi čtivý a napínavý. Jsem trochu rozmrzelá ze závěru, ale víc se dozvíte právě v recenzi. Každopádně můžu říct, že svět Zaklínače vážně zbožňuji a i když má sága své mouchy, je to pro mě prostě srdcovka.
Žádné komentáře:
Okomentovat