Na tomto blogu už jsem zveřejnila řadu recenzí na knihy. Některé jsem četla nedávno, některé už před delší dobou, ale stále jsem věděla, co bych k nim chtěla říct. Ale jsou také knihy, které jsem sice četla, ale netroufám si na ně napsat recenzi. A to především proto, že je to už příliš dávno, abych si je podrobněji pamatovala. Přesto si ale myslím, že bych je tu měla zmínit, protože mě nějakým způsobem ovlivnily.
V tomto článku a jeho druhé části najdete také knihy, které si sice pamatuji celkem dobře, ale z nějakého důvodu si na ně netroufám udělat recenzi. Brzy doufám pochopíte proč. A pak tu najdete i knihy, ke kterým jsem už recenzi napsala, nebo v dohledné době napíšu, ale jelikož patří do mé knihomolské historie, chtěla bych je krátce zmínit i tady. To mají totiž všechny knihy společné. Jsou to knihy, které ze mě udělaly tak zapáleného milovníka fantasy a nastartovaly mou závislost na knihách.
V první části jsem vám představila sedm knih mého raného knihomolského období. Byly to knihy, které jsou vesměs určeny spíš mladším čtenářům. V tomto díle se posuneme dál a na scénu přicházejí mimo jiné i začátky upírů u nás (jednou to přijít muselo :D )
Ale než se dostaneme k upírům, ráda bych tu představila knihu Výjimečná od Kristin Cashore z trilogie Sedm království. Je to taková lehčí fantasy, kterou asi ocení spíš mladší dívky, jelikož hlavní postavou je mladá hrdinka Katsa. Popravdě, nejedná se o žádný extra velký výkvět originality, hlavní hrdinka je klasická drsňačka s romantickou duší, která si přeje být nezávislá. Ale určitě si tato kniha najde své čtenáře. Jedná se o celkem klasický středověký fantasy svět, kde existují lidé obdaření určitým nadáním. Občas je to dar užitečný, občas ne, ale všichni se poznají podle toho, že jejich oči mají každé jinou barvu. Hlavní hrdinka má ale dar na zabíjení, nebo si to alespoň myslí, a je zneužívána svým strýcem pro nepříliš příjemné úkoly. Samozřejmě je tu trocha intrik, romantiky a akce, ale nehledejte tu přílišnou logiku nebo hlubší myšlenku, je to prostě taková dobrodružná oddychovka pro nenáročné čtenáře. Bohužel u nás vyšel v češtině pouze první díl a pokud si chcete přečíst sérii celou, tak celá vyšla ve slovenštině. A nebo pak v angličtině (nebude to náročné čtení).
A ano, je to tady! Stmívání! Ani mě se tento fenomén nevyhnul, četla jsem první díl ještě před filmem a pak jsem dočetla zbytek, než vyšel druhý film. Přiznám se, že v těch patnácti mě to docela bavilo, alespoň ze začátku, poslední díl jsem přečetla spíš ze zvědavosti a filmy jsem už potom moc neřešila, zvlášť, když pak ještě poslední díl rozdělili na dva. Od knihy nemůžete očekávat nějaký styl, logiku nebo myšlenku, je to prostě romantika a musím uznat, že Stephanie Meyer prostě věděla, že zacílit na mladší čtenářky a přidat do romantického příběhu trochu tajemna se prostě vyplatí. I když už bych asi tuto sérii číst znovu nemusela, tak upřímně nechápu lidi, kteří odsuzují takové knihy jen z principu. Každá kniha, pokud si najde čtenáře, má význam. Zvlášť, když přivede mladé lidi ke čtení. Navíc pokud hledáte nějakou naprostou oddechovku a potřebujete výplach, aniž byste museli moc přemýšlet, tak Stmívání je rozhodně jedna z možností, po kterých můžete sáhnout.
A když už je řeč o Stephanie Meyer, tak tu mám hned další její populární knížku, která vyšla po Stmívání. Nejsou tam upíři ani vlkodlaci, je to spíš sci-fi a vy už víte, o čem je řeč. Je to Hostitel. Kniha je popisována jako sci-fi pro ty, co nemají rádi sci-fi, což je celkem výstižné. Až na to, že se tu o sci-fi moc mluvit nedá, protože je to prostě "fiction" a to "science" tam dost pokulhává. No každopádně je to opět kniha z žánru young adult, ale myslím si, že si v klidu najde čtenáře i starší, protože na rozdíl od Stmívání, to má i celkem zajímavý nápad. Samozřejmě tu je romantika ve velkém a je to trochu naivní, ale má to atmosféru, je tu prvek s dvěma dušemi uvězněnými v jednom těle a já bych si tuto knihu klidně přečetla znovu. A to jsem ji četla už dvakrát (i po druhé mě bavila). Má to atmosféru, má to mimozemšťany, má to i nápad, takže tomu jsem schopná odpustit nepříliš originální vyprávění. Myslím si, že mladší čtenáři budou mít možná problém se začít, protože začátek je trochu rozvleklý, ale mě to například vůbec nevadilo. Slyšela jsem, že původně měla tato kniha mít víc dílů, ale jsem ráda, že od toho autorka ustoupila, protože takhle to úplně stačí, kniha končí nadějí a není třeba v každé knize řešit záchranu světa.
Někdy v této době jsem se opět částečně začala vracet i ke klasickým fantasy a četla jsem sérii Staré království od Gartha Nixe a jeho první díl Sabriel, bych tu ráda krátcepředstavila. Ale pokud vás zajímá celá recenze, tak ji najdete zde na blogu, jelikož jsem ji nedávno četla znovu, protože tato kniha si to zaručeně zaslouží. Označit tuto knihu za klasické fantasy je trochu nefér, protože příběh rozhodně klasický není. V první řadě bych chtěla říct, že tato kniha je trochu zvláštní. Příběh sám o sobě je velmi jednoduchý, hlavní hrdinka zachraňuje svět před příšerami, většinu děje s snaží někam dostat, vše se odehrává během několika dní, nakonec musí porazit hlavního záporáka. Nic složitého, je to celkem stručné, svižné, bez vedlejších zápletek nebo čehokoliv, co by děj nějak rozšiřovalo. Je to novela a první kniha může zcela bez problémů stát jako samostatný příběh. Co ale dělá tuto novelu tak výjimečnou? Je to její atmosféra, je to originalita světa, který autor vytvořil. Střetávají se tu dva světy, jeden podobný tomu našemu ze začátku dvacátého století a druhý magický, téměř středověký, kde technologie nefunguje a magie je všudypřítomná. Stejně jako temné síly, které způsobují, že se mrtvé duše vracejí do světa živých. A proto existují Abhorseni, rod nekromantů, kteří si se smrtí podávají ruku a starají se, aby mrtvé duše zůstávali mrtvé. Celý ten nápad dává celému příběhu další rozměr a navíc takový všudypřítomný hororový nádech. Doporučuji, četla jsem ji třikrát a pořád se mi moc líbí.
A aby těch upírů a vlkodlaků nebylo málo, tak tu mám další young adult, sérii o Mercedes Thompsnové. Její první díl se jmenuje Měsíční píseň, tato série čítá deset knih, každá vypráví samostatný příběh z Mercyina života, a pak je tu jedna povídková kniha. Nečetla jsem všechny knihy, protože to se fakt nedá, vzhledem k tomu, že je to jedna kniha za rok (poslední vyšla loni v roce 2017) a za deset let se prostě člověk vyvíjí a musí číst pořád tu stejnou YA sérii. Ale abych byla fér, přečetla jsem šest dílů a musím říct, že první díl byl skvělý, další dva byly dobré a pak to šlo dost z kopce, takže po přečtení šestého dílu už jsem neměla chuť číst další. Ono ze začátku vám autorka nabídne celkem zajímavý svět, který se odehrává v současné Americe. A nejsou tu jen vlkodlaci a upíři, ale také fae - pohádkové bytosti, které po odhalení se světu žijí z většiny vyhoštění v rezervacích, a také kožoměnci, kteří se dokážou měnit v určité zvíře. Plus je tu trocha magie, ale také tu nechybí gangy, zbraně a trocha toho městského podsvětí. Mercedes je automechanička indiánského původu a po svých předcích nezískala jen vzdorovitou náturu, ale je také kožoměnec. Bere na sebe podobu kojota. První díl se točí kolem vlkodlačích smeček, z nichž jedna Mercy adoptovala, a musím říct, že to nebylo špatné, Trochu fantasy, trochu akčňárna, trochu thriller, trochu romantika, trochu detektivka. Každý si přijde na své, navíc se to čte v podstatě samo. Opět je to spíš oddychovka, ale zajímavě pojatá. Ve druhém díle se seznámíme blíže s upíry a ve třetím s fae. S přibývajícími díly kvalita a originalita pomalu upadá a začíná to být moc překombinované, ale pokud máte takovou tematiku rádi, určitě se vám bude tato série líbit. 
Pán prstenů, naprostá klasika počátků fantasy žánru od J.R.R.Tolkiena. Jako první jsem viděla filmy. Když vycházeli, bylo mi cca mezi sedmi až deseti roky a už v té době mě uchvátily. Samozřejmě jsem neměla tušení, že existují nějaké knížky a tak jsem se k Tolkienovi dostala až o pár let déle přečtením Hobita, o kterém jsem mluvila v předchozí části. Pána prstenů jsem celého dočetla asi v osmnácti (ano, je to ostuda, ale nějak jsem měla pořád spoustu jiných knih, které jsem neznala a lákaly mě víc), a ano, líbil se mi, ale stejně jako se mi líbily jiné průlomové knihy své doby. Člověk k tomu musí přistupovat s tím, že je to napsané před 65 lety. Na knihách je hrozně znát, jak dopodrobna promyšlený a komplexní celý svět je. Ale pokud bych měla hodnotit čtivost, tak prostě nemůžete čekat, že vás kniha přiková ke křeslu a budete muset číst přes noc. Děj plyne tak nějak pozvolna, všichni pořád někam putují a potkávají různé lidi/elfy/příšery atd. No vždyť to znáte. Filmy vynechali spoustu scén, takže budete možná překvapeni, kolik z knihy ve filmech vůbec nebylo a co tam bylo jinak. Dle mého názoru filmaři vytáhli z knih to nejlepší a dobře udělali. Na tuto slavnou sérii bych vážně nechtěla dělat recenzi, protože to je jako recenzovat Shakespeara, to prostě nejde. Ale pokud bych měla můj čtenářský zážitek nějak zhodnotit, tak bylo fajn si to přečíst, ale nezanechalo to ve mně příliš velkou stopu. Mnohem čtivější a pro mě zábavnější mi například přišly Letopisy Narnie, Kroniky Prydainu (které jsou sice o pár let mladší, ale na čtivosti je to dost znát) a nebo pak samotný Hobit, kterého naprosto zbožňuji. Pán prstenů je klasika, bezesporu úžasné dílo, ale za sebe musím říct, že v té samé době vznikaly knihy, které možná neměli tak propracované pozadí příběhu, ale byli také originální a třeba i čtivější.
Poslední knihou, kterou bych chtěla zmínit, je Stopařův průvodce po galaxii od Douglase Adamse. Úplně nevím, co bych o této knize řekla, protože je to tak neuvěřitelná smršť naprosto nepředstavitelných nápadů. Ale pokud máte rádi sci-fi a chcete se zasmát, tak si tuto knihu a nebo i další knihy v sérii přečtete. Je to absurdní, šílené, vtipné, satyrické, blácnivé, ... asi neexistuje dost přídavných jmen, abych tuto knihu popsala. Styl mi trochu připomíná Terryho Pratchetta, ale mě osobně Adamsův styl sedí víc. Navíc je to kraťoučké a víc než nějaký příběh (který tam ale je), tam hledejte neotřelý a absurdní humor.
Žádné komentáře:
Okomentovat