Na tomto blogu už jsem zveřejnila řadu recenzí na knihy. Některé jsem četla nedávno, některé už před delší dobou, ale stále jsem věděla, co bych k nim chtěla říct. Ale jsou také knihy, které jsem sice četla, ale netroufám si na ně napsat recenzi. A to především proto, že je to už příliš dávno, abych si je podrobněji pamatovala. Přesto si ale myslím, že bych je tu měla zmínit, protože mě nějakým způsobem ovlivnily.
V tomto článku a jeho druhé části najdete také knihy, které si sice pamatuji celkem dobře, ale z nějakého důvodu si na ně netroufám udělat recenzi. Brzy doufám pochopíte proč. A pak tu najdete i knihy, ke kterým jsem už recenzi napsala, nebo v dohledné době napíšu, ale jelikož patří do mé knihomolské historie, chtěla bych je krátce zmínit i tady. To mají totiž všechny knihy společné. Jsou to knihy, které ze mě udělaly tak zapáleného milovníka fantasy a nastartovaly mou závislost na knihách.
Asi první fantasy série, kterou jsem kdy četla, byl Odkaz dračích jezdců od Christophera Paoliniho. Eragona četla moje kamarádka, když nám bylo asi 12 let a mě zaujala obálka natolik, že jsem si knihu půjčila. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, nebyla jsem zvyklá moc číst a knížka má pět set stránek, ale jakmile mě to chytlo, tak jsem si zamilovala tento žánr, že mě to nadšení dodnes nepustilo. A to už od té doby uplynulo skoro dvanáct let. Tato série není dokonalá, má spoustu nedostatků a jelikož mezi vydáním jednotlivých knih byly celkem velké prostoje, stihla jsem mezi přečtením prvního a posledního dílu přečíst kvanta jiných knih a nasbírat mnoho čtenářských zkušeností, takže jsem si čtvrtý závěrečný díl přečetla spíš z nostalgie. Ale i tak děkuji Paoilinimu, že mi otevřel dveře do světa s nekonečnými možnostmi. Recenzi na tuto sérii najdete i tady na blogu.
Možná si někteří z vás ještě pamatují knihu s názvem Kameny osudu od rumunské autorky Flavie Bujor. Tato kniha u nás vyšla v roce 2004, já jí četla (myslím) krátce po tom, co jsem přečetla První dvě knihy série o Eragonovi a hledala jsem něco, co by mi zkrátilo čekání na další díl. Tuto knihu mi někdo doporučil, už netuším kdo, ale prokázal mi tím velkou službu. Flavia Bujor vydala tuto knihu ve svých čtrnácti letech a je mi jasné, že kdybych knihu četla teď, považovala bych ji zřejmě za příliš jednoduchou, nedomyšlenou a naivní. Ale jelikož jsem knihu četla v době, kdy jsem byla jen v podstatě ve stejném věku s autorkou, tak mi to přišlo jako velmi dobré čtení. V dnešní konkurenci mezi literaturou pro mládež by asi Kameny osudu neuspěly, ale je to taková milá, trochu obsáhlejší pohádka. Škoda, že od této autorky u nás nic dalšího nevyšlo, možná už nic tak populárního nenapsala, ale zajímalo by mě, kam se její styl a talent za těch šestnáct let rozvinul.
Máme tu nějaké fanoušky starších Disney animáků? Říká vám něco název Černý kotel (Black cauldron)? Je to totiž název animovaného filmu od studia Disney z roku 1985 a zároveň je to v pořadí druhý z pěti na sebe volně navazujících příběhů, které napsal Lloyd Alexander v roce 1966. U nás vyšly všechny, a to v roce 2004 ve dvou svazcích pod souhrnným názvem Kroniky Prydainu. Hlavními hrdiny je mladý pasáček prasat Taran a svérázná princezna Eilonwy, zároveň tu potkáte pestrou škálu nejrůznějších více či méně důležitých postav, které vás chytnou za srdce. Příběh je zaměřen na mladší čtenáře, ale pokud máte rádi klasickou fantasy, která navazuje na Pána prstený, Narnii a je živější, vtipnější a neméně kouzelná, tak vám knihy určitě doporučuji. Najdete tu magický svět, trochu napětí, trochu humoru i trochu romantiky a v neposlední řadě i pořádné zapřísáhle zlé záporáky.
Knížka Magyk je prvním dílem sedmidílné série fantasy pro mládež ze série Příběhy Septimuse Heapa od Angie Sage. Je to kouzelná, lehká fantasy pro mladší čtenáře, kteří hledají dobrodružné příběhy, kde neschází originalita, vtip a napětí. Knihy jsou podle mě možná trochu tlusté, vzhledem k tomu, že jsou určeny spíš pro mladší náctileté, ale jsou hrozně krásné, originální s rozkošnými ilustracemi a nápady. Já přečetla 4 díly a svět, který kniha představila, se mi moc líbil. Byl naprosto plnohodnotný, zajímavý a tajemný, stále bylo co objevovat. S každým dalším dílem je kniha trochu temnější. Počítá se s tím, že čtenář se sérií poroste a čím je starší, tím víc akce, napětí a tajemna kniha nabízí. Možná si celou sérii někdy ze zvědavosti přečtu znovu, abych věděla, jak působí na dospělého čtenáře. Je škoda, že mezi třetím a čtvrtým dílem udělalo nakladatelství delší odmlku, protože když jsem četla čtvrtý díl, asi jsem už byla starší než cílová skupina. Ale dnes bych to už možná zase ocenila, alespoň po umělecké stránce, a také abych věděla, kam se příběh vyvine, protože všech sedm knih má dobré hodnocení a závěrečný díl byl prý velmi dobrý. A pokud chcete do tohoto světa pouze nakouknout, tak se nemusíte bát přečíst jen několik knih, protože příběh na sebe navazuje spíš volně a každá kniha má ukončenou hlavní dějovou linii ;)
Myslím si, že pokud jste začínali číst fantasy v době jako já, tak vám pravděpodobně bude známá i série Elyonova země od Patricka Carmana. Tato série má pět knih, z čehož já jsem četla první tři a zbylé jsem v té době nesehnala. Ale příběh byl víceméně uzavřen, takže mi to nijak nevadilo. Tato série je opět cílena na mladší čtenáře. Ale musím říct, že je celkem originální a i když ji samozřejmě nemůžeme srovnávat s fantasy pro dospělé, kde se krví moc nešetří, tak i přesto má takovou temnou a chvílemi i ponurou atmosféru. Alespoň, co si pamatuji. Také je celkem čtivá, svižná a samozřejmě kouzelná každým coulem. Na knize je hodně znát, že ji psal muž, proto je taková (v rámci literatury pro mládež) drsnější. Tím pádem bych se ani nedivila, kdyby se nedivila, kdyby si našla fanoušky i mezi staršími čtenáři, pokud jim nebude vadit určitá jednoduchost zápletek, se kterou se musí u takových knih počítat.
Vlčice a dívka je prvním dílem trilogie Moira od francouzského spisovatele Henriho Loevenbrucka. K této sérii jsem se dostala náhodou, a to v knihovně, kde mě zaujala obálka a následně anotace. Nevěděla jsem úplně, co od knížky čekat, ale nakonec jsem zhltla celou sérii, ani jsem nevěděla jak. Ano, tuto sérii bych doporučila už trochu starším čtenářům, zařadila bych ji možná i mezi young adult. Je to klasická středověká fantasy plná znesvářených království, druidů, náboženských fanatiků, složitých jmen. Hlavní postavou je mladá dívka Alea a také vlčice Imala. Ano, jsou tu části vyprávěné z pohledu vlka a musím říct, že mě upřímně překvapilo, jak mě to bavilo. Co se originality týče, tak tu bych tu příliš nehledala, alespoň, co se světa týče. Ale knihy jsou celkem čtivé a je škoda, že jsou tak opomíjené, protože jsou určitě mnohem lepší, než hodně současně vydávaných knih. Přestože možná nemají tak přitažlivou obálku.
Ano, kdo by neznal Tolkienova Hobita. Ať už jste četli nebo ne, určitě jste o něm alespoň slyšeli, viděli filmy nebo tušíte, o co jde. Proto asi nemá smysl ho tady nějak moc představovat. Pro mě je Hobit naprostý základ fantasy literatury. Je na něm vidět, že je to kniha původně určená dětem, protože styl vyprávění je takový pohádkový a geniálně jednoduchý. A jako pohádku to čtenář musí brát, pokud si chce příběh užít. Originální a trochu akčnější pohádku. Nechybí tu vtip, básničky, písničky a spousta trpaslíků, kteří bohužel nemají moc prostoru, ale je to vážně krátký příběh, kde pro představování třinácti trpaslíků dopodrobna není příliš místo. Hobit je prostě skvělý, scéna s hádankami ve tmě je pro mě naprosto ikonická. Četla jsem hobita dvakrát, jednou někdy asi ve čtrnácti, jednou k maturitě a pak sem tam nějaké útržky jen tak pro zábavu a doufám, že tuto knížku jednou budu číst dětem, protože je to klasika, která nestárne.
A tím končí první část mou procházkou po knihomolské historii, ve druhé části (která vyjde co nevidět) budeme chronologicky pokračovat dalšími sedmi knihami, které mě ovlivnily. Hobitem jsme se dostali do doby, kdy mi bylo asi 15 let, což znamená, že nás ve druhé části čekají začátky young adult literatury u nás. A vy víte, co to znamená... upíři, vlkodlaci....no snad to přežijeme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat