Páté roční období byla velmi zajímavá kniha. Jedná se o adult postapo fantasy s originálním námětem. Autorka zde vytvořila úžasný svět, který má potenciál stát se základem větší série. Co bych knize trochu vytkla, je práce s postavami, která dle mého názoru tak tak stačí pro první seznamovací díl, do budoucna to ale bude chtít něco víc. Také mi tu chyběly barvitější vedlejší postavy. Celkově si ale myslím, že tato kniha stojí za přečtení, i když její velmi ponurá atmosféra asi neosloví každého.
Scarlet je druhým dílem série Měsíční kroniky, která přetvořila klasické pohádky na sci-fi youngadult příběh. Tato kniha mě oproti prvnímu dílu bavila trochu méně. Scarlet jako hrdinka má sice potenciál, ale její dějová linie mi přišla oproti Cinder celkem utahaná se spoustou částí, kde jsem si skoro ťukala na čelo. Tato kniha je (i oproti prvnímu dílu) o hodně víc romantické YA než akční sci-fi a navíc to na mě působilo dost nuceně. Nicméně pořád je to čtivé, svižné a zábavné čtení, které nás seznámí i s jinými novými postavami (Thorne…prostě nejlepší) a navnadí k přečtení dalších dílů.
Cress je třetím dílem Měsíčních kronik, kde se hlavními aktéry stávají programátorka Cress a charismatický zlodějíček Thorne. Tento díl byl od začátku do konce našlapaný, zábavný a úžasně svižný. Sice tu sem tam jsou stále nějaké nelogičnosti, ale i tak je to radost číst. Měsíční kroniky jsou skutečně díl od dílu lepší. Pokud stále váháte, zda tuto sérii přečíst či ne, tak vám ji vřele doporučuji. Mrzí mě ale, že jsem se do téhle série nepustila ještě někdy ve svých náctiletých letech, protože to bych z toho byla asi úplně hotová :)
Smrt před branami je třetí díl populární série Jiskra v popelu, na který jsem se neuvěřitelně těšila, protože první dva díly se mi moc líbily. U třetího se bohužel (a vážně mě to mrzí) dostavilo spíš zklamání. Nejlepší dějovou linií byla linie Heleny, kde se intrikovalo a hýbalo dějem. Laia a Elias byly většinu knihy úplně mimo hlavní dění a jejich příběhové linie nepřinesly nic moc nového či zajímavého. Především Elias to schytal se všemi těmi duchy a proroctvími. Jasně, je to fantasy a ve fantasy je magie a nadpřirozeno celkem běžně, ale čeho je moc, toho je příliš. Doufám, že tento díl byl trochu vycpávkovější a v dalším pokračování se dočkáme konečně pořádného nervy drásajícího epického závěru.
Této sérii jsem z počátku moc nevěřila, ale nakonec mě celkem mile překvapila. Přesto se ale mezi YA fantasy řadí spíš do lepšího průměru. Není ničím příliš originální, opět samé proroctví a vyvolená hlavní hrdinka se ho fanaticky snaží vyplnit. Postavy ale byly na poměry žánru nakonec celkem barvité, spousta zvratů mě skutečně dokázala překvapit a sem tam se tu vyskytlo i nějaké to moudro. Co se nepovedlo, byl konec. Celá série má docela pozvolné plynutí děje, nikam nespěchá, ale vyvrcholení toho všeho se spláchlo nějak moc rychle, že to možná ani nestálo za všechnu tu námahu. Je to škoda, ale celkově hodnotím Letopisy pozůstalých kladně.
Na tuto knihu bylo všude vidět spousta reklamy, která slibovala drsné vesmírné dobrodružství. Znělo to zajímavě, a tak jsem si řekla, že ji zkusím. Úvod knihy byl celkem slibný. Líbil se mi i styl vypravování a hlavní postava, která je ve většině případů skutečně uvěřitelný teenager. Zbytek knihy mě ale příliš neohromil. Kniha se sice tváří akčně, ale po chvíli to celé sklouzne do takové rutiny, která je přerušena náhodnými událostmi (které asi mají být zvraty), bohužel u mě proběhly bez většího dopadu. Ani fanoušci sci-fi si tu nepřijdou moc na své, téměř všechny technické výdobytky jsou tu totiž vysvětlovány použitím nyxie. Chápu, že je to látka s neobyčejnými vlastnostmi, ale tohle už na mě bylo vážně trochu moc (podrobněji v recenzi). Pořád ale doufám, že s dalšími díly se zodpoví některé nastolené otázky a děj se skutečně přehoupne do nějakého napínavého vesmírného dobrodružství, zatím to byly jen náznaky.
Kromě toho, že jsem velký fanoušek sci-fi a fantasy, jsem také vystudovaný genetik a o přírodu a vše kolem ní se zajímám už od malička. Má nedávno obhájená diplomová práce se zabývala evoluční genetikou, což je velmi zajímavý obor. Proto jsem nadšená, že u nás vyšla tato kniha o otci evoluční teorie - Charlesi Darwinovi.
Darwin je pojem, k němuž si přiřadíme prošedivělého pána s obrovským plnovousem, ale tato kniha vám odhalí mnoho stránek jeho osobnosti, díky kterým můžu prohlásit, že to byl neuvěřitelně sympatický člověk. Lidský, skromný, vášnivý sběratel, trochu výstřední vědec s úžasným nadšením pro rozkrývání všeho, co neznal. Měl svérázný, až sarkastický, smysl pro humor a na svou dobu byl velmi moderní.
Kromě dopisů a zápisků najdete v knize spoustu obrázků, nákresů, fotografií a dalších příloh dokreslující a vysvětlující probíranou tematiku. Také jsou v knize sem tam krátké vsuvky dovysvětlující související reálie. Tato kniha je skutečně nádherná a doporučila bych ji všem, kteří se alespoň trochu zajímají o historii nebo o přírodu a přírodní vědy.
Normálně komixy moc nečtu. Ne, že bych je neměla ráda, ale člověk utratí už takhle hromadu peněz za knížky...chápete, že? Ale Sherlock je moje srdcovka. Zvlášť tohle seriálové zpracování s Benedictem. Sice jsem se v komixu nic nového nedozvěděla, v podstatě kopíruje první díl seriálu. Ale ta kresba je naprosto perfektní, takže v knihkupectví prostě nebylo o čem přemýšlet a rovnou šel Sherlock se mnou domů. Zanedlouho vyjde další díl, takže buďte ve střehu ;)
A na závěr něco pro fanoušky zaklínače. Konečně jsem se dostala k přečtení těchto tří komixů, které u nás vydává Dark horse. Komixy jsou barevné, nakreslené jednoduchým ale vcelku originálním stylem. Příběhy jsou dost stručné a napsané na motivy zaklínačovských povídek, i když je tam hodně vidět ovlivnění hrou. První komix "Skleněný dům" se mi líbil asi nejvíc. Hodně mi připomínal styl povídek. Druhý díl s názvem "Liščí děti je nakreslený dle předlohy poslední knihy a mě osobně příliš neuchvátil. Ale ocenila jsem přítomnost trpaslíka Addaria. Trpaslíky já prostě žeru. Třetí díl "Prokletí vran" byl celkem fajn. Dějově opět nic převratného, chvílemi je to dost chaotické a spíš je tu vidět inspirace hrou než knihami, ale je tu Ciri, což je velké plus. No uvidíme jestli Dark Horse vydá další komixy, ale ještě si rozmyslím jestli si je koupím. Bylo to sice příjemné oddechové počtení, ale celkově mě příliš na zadek neposadilo. Pokud ale máte rádi tu temnou atmosféru zaklínačovského světa s příšerami na každém rohu a přehlédnete sem tam nějakou nesrovnalost tak mohu komixy doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat