Stříbrný meč a ostré bílé zuby? Zaklínačka Lota a její souputník a milenec Urian svým výběrem partnera doma radost neudělali a zejména zaklínačský cech neváhá dát to rázně najevo. Lota je přinucena odejít ze školy, na její straně zůstává jen věrný přítel Torge, o práci však zaklínačka nouzi nemá. V tuhé zimě se objevily bandy kožoměnců, které táhnou blíž k městům a terorizují obyvatele, o Lotiny služby je zájem a ona tříští lebky a přesekává vazy tak, jak je zvyklá. Slabost pro upíry však přinese zaklínačce ještě další komplikace. Na scénu přichází vampýrský zabiják Enno a ten je rozhodnut Lotě i jejím milencům dokázat, že stříbrný meč, ani dobrá rodina jednoho neuchrání před zážitky, které nelze nazvat jinak, než extrémní.
Nevím, jak se to stalo, ale tahle kniha se u mě doma vyskytla už asi před rokem, přečetla jsem ji teď a asi v polovině mě nějak napadlo, jestli to je vůbec první díl. No...není. Je to druhý díl, respektive této knize předchází ještě kniha povídek, kde se dozvídáme všechny ty důležité věci, které bychom měli o postavách vědět. A světe div se, mě při čtení vůbec nevadilo, že mě první kniha nějak minula. Prostě jsem se vrhla do čtení a všechno to mělo od začátku takové tempo, že mi to vůbec nepřišlo divné, že jsem se ocitla uprostřed neznámého světa. Stačilo pár stran a byla jsem doma.
Čím to vlastně bylo? Svou roli v tom má asi fakt, že jsem četla Zaklínače od Sapkowského a svět Petry Neomillnerové se touto slavnou sérií očividně dost inspiroval. Neřekla bych, že ji vykradl, ale zaklínači jsou fajn a už jsem alespoň tušila, co zhruba mám od jejich světa očekávat. Zároveň je až neuvěřitelné, jak umí autorka velmi svižně a rychle vtáhnout do děje. Nenajdete tu moc popisů, vysvětlování a zbytečného okecávání. Vše si domyslíte z dialogů, protože tady je většina textu postavena na svižných dialozích. Je to trochu neobvyklý styl vyprávění a možná nesedne všem, ale mě dokázal od začátku vtáhnout do děje.
Máme tu dvě dějové linie. Jedna se týká revolucionářských kožoměnců, druhá "zakázané lásky" a vampýrů. Ale jestli čekáte romantiku, milostný příběh ve stylu Romea a Julie nebo nedejbože Stmívání, tak vás tato kniha asi zklame. Nebo spíš šokuje. Skutečně nečekejte sladké řečičky. Středověký svět zaklínačů je tu drsný, syrový, špinavý a bez jakýchkoliv romantických příkras. Lidi jsou tu hloupí, násilničtí a prolezlí vším možným. Zaklínači jsou nevychovaná sebranka, která se buď brodí po kolena v mrtvolách rozličných příšerek nebo hledají, jaké holce by se dostali pod sukni (nebo chlapovi, ovci, však to znáte, středověk nenabízel mnoho jiných možností povyražení). Takže pak se stane, že nejcivilizovanější jsou tu vampýři, pokud se teda zrovna nezvrhnou a nevyvraždí pár vesnic.
Upřímně, tenhle syrový styl mi docela sedl. Je příjemné si jednou za čas přečíst knížku oproštěnou od velkých srdceryvných osudů, dojemných scén a citových výlevů. Tady se řekne prostě: "Jo, to je život." A jede se dál. Zároveň bych ale chtěla upozornit, že tohle určitě není young adult (jak vám asi z předchozího textu došlo). Takže ano, autorčin styl se mi líbil, žádné zbytečné okecávání a rázem se na těch 350 stran vejde děje, který kolikrát není v dvojnásobně tlustých knihách.
Postavy tu nejsou moc promakané. Vím, že je to částečně i mnou, protože jsem nečetla povídky a neznám celou jejich historii (napravím to), ale to podstatné tu bylo řečeno. Lota, jakožto zaklínačka a hlavní postava je silná, nezávislá, drsná, občas víc chlap, než ženská, ale se srdcem na pravém místě. Řekla bych, že je to trochu Geralt v sukni... kdyby nosila sukni. Další hlavní postavou je Urian, vampýr a Lotin nápadník, který se vyzná víc v hraní na loutnu než v boji (netřeba říkat, kdo je v tomto vztahu ta jemnější polovička). I tak je to ale sympaťák, alespoň se snaží. Největší sympaťák, je za mě ale Lotin přítel a občasný záskok Uriana v posteli - zaklínač Torge. Ten vnáší do příběhu komický prvek, vleze na všechno, co jen trochu připomíná ženskou, ale vy si ho rozhodně zamilujete. Zbytek postav je spíš méně vykreslený, přestože je v příběhu víc důležitých postav, není na nich děj příliš postaven.
Kniha je spíš o atmosféře. Snaží se vtáhnout nás do kulis drsného světa zaklínačů a trochu i šokovat. Já mám sice ráda příběhy založené na postavách, ale nebráním se ničemu, když to má dobrý příběh. Tady to ale bohužel, přes všechny klady, co jsem popsala, zůstalo jen u té atmosféry. Ani jedna z dějových linek mě moc nezaujala. Přitom se z obou dalo vyždímat mnohem víc. Linka kožoměnců mohla mít mnohem větší morální přesah a linka se zdivočelým vampýrem zase mohla být víc propracovaná, protože takhle se tu záporák objevil, nic moc neudělal a zase zmizel, takže nebyl tak hrůzostrašný a nebezpečný, jak asi měl být. Takhle se děj zúžil na zabíjení kožoměnců, rozhovory mezi vampýry a polovinu všichni řeší, kdo s kým chrápe nebo nechrápe.
Velká, velká škoda. Přitom je tam tolik světlých chvilek, tolik výborných momentů. Ale spousta místa je bohužel věnována zbytečných dialogům o ničem a celkově pak příběh jako takový vyšuměl do prázdna. Nicméně jelikož tématika zaklínačů je u mě vždy vítaná a postavy i svět se mi líbil, tak asi sáhnu i po povídkách, abych se o hlavních postavách dozvěděla víc. Ale po třetí knize, která navazuje na tuto, se asi nedostane.
65%
Autor: Petra Neomillnerová
Obálka: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2008
Nakladatelství: Fantom Print
Počet stran: 366
Žádné komentáře:
Okomentovat