Divoká píseň - Victoria Schwab

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí.

Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on.

August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň.

Jejich město je rozdělené.

Jejich město se rozpadá. 

A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Po dočtení předchozí knihy jsem potřebovala něco oddechového, svižného, dobře napsaného a zajímavého, co bude šlapat a já si to budu prostě užívat, aniž bych u toho musela vynakládat nějaké větší úsilí. A ta jsem v knihkupectví sáhla po osvědčené autorce, od které jsem četla už dva díly ze série Tvář magie. Vím, že Victoria Schwab píše skvěle a alespoň si tak zkrátím čekání na poslední díl této trilogie.

Divoká píseň přesně splnila mé očekávání. Kniha je poměrně krátká, přišlo mi, že je tam celkem velké řádkování, takže těch 333 stran jsem přečetla za dva dny a to jsem četla jen po chvilkách. Byla to taková milá monster jednohubka a navíc urban fantasy, což já vážně můžu. Na rozdíl od Temnější tváře magie je tohle vážně young adult, ale určitě patří mezi ty kvalitnější knihy svého žánru, protože autorka prostě umí psát, to je jasné z každé stránky. Umí psát poutavě, čtenáře strhnout už od první stránky a udržovat napětí až do konce.

Příběh je poměrně jednoduchý, plynul jako po másle bez větších komplikací či vedlejších linek. Navíc skončí celkem uzavřeně, takže pokud se bojíte rozečtení další série, tak tady se otevřeného konce bát nemusíte. Obě hlavní postavy postavy jsou sympatické, Kate jakožto rebelka byla trošku netypickou hrdinkou (nebo spíš antihrdinkou, což mě potěšilo) a August byl prostě rozkošná příšerka. Řekla bych že pro potřeby příběhu byl jejich charakter vykreslen dostatečně barvitě, navíc tu máme pár dalších vedlejších a neméně zajímavých postav. Jsem docela zvědavá, kam se vyvine postava Ilsy.

Nevím úplně, co bych vytýkala, protože jak už jsem řekla na začátku, příběh mě bavil a naprosto splnil svůj účel. Od této autorky mi ale přece jen více sedla právě její druhá série (Temnější tvář magie). Zřejmě je to tím, že Divoká píseň je prostě zaměřená na trochu mladší čtenáře a příběh je dost přímočarý. Nevadilo by mi pár stránek navíc. Na druhou stranu je zase pravda, že v této podobě je naprosto dostačující a zbytečné natahování by možná nemuselo dopadnout dobře. Autorka tu hodně hraje na emoce, ale není to žádná romantická slaďárna, v podstatě to není romantika vůbec ( i když to se možná v dalších dílech změní) a velké plus má tato kniha za absenci jakýchkoliv milostných úhelníků. Jsem spokojená.

75%

Série: Monstra z Verity
Originální název: This savage song
Autor: Victoria Schwab
Překlad: Magdaléna Stárková
Rok vydání: 2017
Rok vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 333