Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od útlého dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec byl rytířem krále Januse, panovníka sjednocené říše. Vélinovo rozhořčení, že ho otec zbavil jeho práv a v pouhých deseti letech ho nechal na prahu Šestého řádu jako nalezence, nezná mezí. Během pobytu v řádu se navíc doslechne podivné zvěsti o své matce, na niž si téměř nevzpomíná. Postupně také odhaluje důvody, které jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Ale jedna pravda je důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, která změní nejen říši, ale také celý svět.
Je to celkem doba, co jsem nečetla pořádný klasický fantasy román se spoustou postav, bitev a akce. Tuto knihu jsem měla v knihovně už nějakou dobu, kdy čekala na přečtení, ale nemohla jsem se k ní odhodlat. Popravdě, bylo to především kvůli tloušťce. Já mám sice tlusté knihy ráda, ale jelikož čtu hlavně na cestách vlakem atd, tak tahat s sebou takové bichle není zrovna sranda. No ale Píseň krve se dočkala a já jsem vážně ráda, že jsem se konečně odhodlala.
Tato kniha není svým příběhem nijak extrémně originální. Jedná se o výpravnou historickou fantasy sledující osud jednoho hlavního hrdiny, fantastické prvky jsou spíš vedlejší a nepříliš výrazné (zatím). Pokud nemáte rádi romány sledující dlouhé časové úseky, nebo nemáte rádi bitvy a vojenskou tématiku, tak tato kniha asi není úplně pro vás. Myslím si, že se bude líbit asi víc mužské části čtenářstva, ale nechci nějak paušalizovat, protože mně se třeba líbila moc. Pokud jste četli Hru o trůny nebo Jméno větru, tak asi dokážete odhadnout, jestli se vám takový typ knih líbí. Mě osobně Píseň krve sedla mnohem lépe, než tyto dvě zmíněné slavné série.
Čím to je? Anthony Ryan je velmi zručný vypravěč, který dokáže zaujmout hned ze začátku. Příběh se čte velmi dobře, v podstatě nikde nevázne a je dostatečně akční. Opět to záleží, jestli vám sedí válečnická tématika, protože i když tu jsou samozřejmě i jisté intriky, romantika a podobně, minimálně první díl se točí především kolem mládí hlavního hrdiny, které strávil ve službách válečnického řádu.
Hlavní hrdina Vélin je sympatickým prototypem hlavní postavy válečníka v hrdinské fantasy. Talentovaný šermíř se srdcem na pravém místě, který je shodou okolností často dotlačen do situací, které pak sžírají jeho svědomí. Takže i když nám ze začátku asi připadá, že je to celkem morálně rozporuplný hlavní hrdina, nakonec zjistíme, že je to prostě neuvěřitelný klaďas, který na to své dobráctví a smysl pro čest většinou šeredně doplácí. Mně by vůbec nevadilo, kdyby byl trochu hajzlík, ale chápu, že k takovému příběhu se hrdina jako Vélin hodí. Kromě něj je v knize spousta dalších postav, většina není příliš výrazná, významnější postavy (jako Vélinovi kumpáni, jeho mistři v řádu, jeho milovaná Šerin nebo královská rodina) jsou celkem barvité a mají v příběhu své místo, přesto jsou to ale postavy vedlejší a nemají tolik prostoru, kolik by mohli mít. I když to už by ta série byla dvakrát tak dlouhá.
Potěšilo mě, že se autor nebojí některé postavy prostě zabít, a to často i způsobem, který je prostě blbá náhoda. Vždy ale má jejich smrt v příběhu nějaké opodstatnění. Není to Hra o trůny, kde polovina postav zemře prostě proto, aby jich nebylo moc a aby byl čtenář šokován. Nejlépe se mi četl začátek knihy, kde jsem se teprve dozvídala spoustu nových informací a objevovala svět, který Ryan vytvořil. Střední část je trošku méně záživná (ale stále poměrně čtivá), nejspíš asi proto, že si musíme počkat poměrně dlouho na rozuzlení a pochopení některých událostí. Konec knihy to ale bohatě vynahradí. Upřímně, takový konec jsem vážně nečekala. Všechno do sebe zapadne a já se nestačila divit. Nutně potřebuji další díl, jenom vážně nevím, kdy se k němu dostanu. Snad brzy ;)
75%
Série: Stín krkavce
Originální název: Blood song
Autor: Anthony Ryan
Překlad: Jakub Kalina
Rok vydání: 2014
Rok vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Host
Počet stran: 624
Žádné komentáře:
Okomentovat