V Impériu i za jeho hranicemi stále narůstá hrozba války.
Helena Aquilla, císařův Krkavec, čelí útokům ze všech stran. Císař Markus, pronásledovaný minulostí, ztrácí příčetnost a velitelka využívá jeho šílenství, aby posílila vlastní moc. Helena hledá způsob, jak zastavit blížící se temnotu, a v sázce se ocitá nejen život její sestry, ale všech obyvatel Impéria.
Laia ze Serry, která se nyní zdržuje daleko na východě, ví, že osud světa nezávisí na machinacích válečnického dvora, ale na tom, zda se podaří zastavit Temnonoše. Ve snaze ho svrhnout však Laia naráží na nečekané hrozby ze strany těch, na jejichž pomoc spoléhala.
V zemi mezi životem a smrtí se Elias Veturius vzdal svobody, aby mohl sloužit jako Strážce duší. Tím se však zaslíbil pradávné moci, která se nezastaví před ničím, jen aby zajistila Eliasovu oddanost - dokonce i za cenu jeho lidství.
Jednou z nejočekávanějších novinek letošního jara pro mě jednoznačně bylo pokračování Jiskry v popelu. První dva díly jsem četla před rokem a i když se nezařadily mezi úplně nejlepší knihy pro 2018, tak se mi moc líbily a jejich čtení jsem si užila. Proto mě trošku mrzí, že třetí díl pro mě nebyl takovým trhákem, jaký konec předchozího dílu sliboval. Ale pojďme si to rozebrat trochu podrobněji.
Jedním z překvapení bylo, že třetí díl nebude poslední. Upřímně ale doufám, že čtvrtý už ano, protože si nejsem jistá, jestli je možné z tohoto příběhu vyždímat takhle rozsáhlou sérii. Nicméně mi připadalo, že se o to autorka začala snažit. Jiskra v popelu byla celkem komorní příběh, který plynule navázal na Plamen v temnotě. To je necelých tisíc stránek, které nastavili nějaký koncept, dost poctivě, pozvolně a nenásilně. Třetím dílem ale začíná další část příběhu, který je mnohem větších rozměrů, než jsme byli doposud zvyklí. Autorka proto přidává a přidává spoustu nových věcí, vysvětluje detailně spoustu starých věcí a vytváří základ pro epické finále. Což ale ve výsledku znamená, že se děj v prvních dvou třetinách dost táhne. Pořád se to čte dobře, autorka má jednoduchý styl vyprávění, u kterého čtenář nemusí vynakládat moc úsilí, aby pochopil, co se děje. Posledních asi sto padesát stran je už ale jízda a já jen doufám, že nadcházející díl se ponese v podobném duchu celý.
Ona totiž Smrt před branami není nějak špatná kniha. Jen si myslím, že trpí trochu syndromem prostředního dílu. Protože obecně vzato se jedná o prostřední díl, jelikož předchozí dva díly byly v podstatě jedna souvislá dějová linie. Také jsem měla pocit, že autorka sem tam ohýbá vlastní nastavená pravidla a reálie, aby se jí to do příběhu hodilo. Nevybavím si bohužel moc příkladů (snad kromě nějakých proroctví, která se tam občas jen tak mimochodem mihla), ale působilo to na mě, že to neměla úplně dopředu rozmyšlené. Minimálně od třetího dílu dál. Abych ale jen nehanila, spousta věcí se mi tam líbila. Líbily se mi intriky a celá dějová linie kolem Heleny a Velitelky Keris. Líbilo se mi, jak byl příběh ukončen, líbila se mi bitva o hlavní město a také odhalení několika skutečností, které byly doteď tajemstvím. Také se mi líbil fakt, že to tentokrát nebyla moc romantika na úkor příběhu, spíš naopak. Líbí se mi i to, že nic není černobílé a každá postava mí své světlé i stinné stránky. Prostě líbila se mi tam spousta věcí, které stačili k tomu, aby se mi kniha nakonec líbila. Ale zároveň je ve mně takový nespokojený hlásek, který říká, že to mohlo být mnohem lepší.
Co se týče postav, tak nejlepší byla jednoznačně Helena (Krkavec) a její dějová linie, která byla zajímavá a našlapaná od začátku do konce. Laia je trochu tuctová hlavní hrdinka, která pro mě nikdy nijak nevyčnívala ze zástupu podobných YA hrdinek a ani tady mě nepřesvědčila, že je něčím víc. Pořád jde ale o solidní postavu a její dějová linie nás seznamuje s řadou dalších zajímavých vedlejších postav. Co mě mrzelo je, že mi tato dějová linie přišla záměrně zdržovací, přičemž ale postavy kolem ní nebyly rozvinuté natolik, aby udělali Laiin příběh zajímavým. Nejhůř bohužel skončil Elias, jehož příběh jsem doposud měla z tří hlavních hrdinů nejraději. Autorka ho uklidila do Místa čekání, udělala z něj naprosto odosobněného Strážce duší. Jediné, co během této knihy od Eliase vidíme je to, jak se stává méně a méně lidským. Což je sice zajímavá myšlenka, která poskytuje pár pěkných momentů, ale jako příběh pro hlavní postavu to není úplně to, co bych preferovala. Většinou je to totiž celkem nuda, kdy Elias mluví s duchy, s Džiny, s nějakou multidimenzionální magickou bytostí nebo má vize a podobně. Jeho osobnosti se nedostane žádného rozvoje, naopak svou osobnost ztratí. Mě to přijde vážně škoda, protože celá tahle dějová linie okolo duchů mi přišla úplně zbytečná. Samozřejmě je možné, že mi autorka v příštím díle vytře zrak a já pochopím, kam tím vším celou dobu mířila. Kéž by to tak bylo. Ale zatím mi duchové a celá magie kolem nich přišla spíš jako autorská berlička, protože magie nemusí dávat smysl a autorka si pak může dělat co chce. Očividně jí ale jde lépe psaní o trošku přízemnějších tématech a hromada nahodilých proroctví ten zbytek moc nezachrání.
Pokud se vám líbily první dva díly této série, tak si třetí díl určitě neváhejte přečíst. Odhalí vám velkou část z originálního světa, který je inspirovaný blízkým východem a starověkým Římem. Jen počítejte s tím, že chvíli trvá, než se příběh rozhýbe. Konec ale naznačuje, že další díl bude stát za to.
70%
Série: Jiskra v popelu
Originální název: A reaper at the gates
Autor: Sabaa Tahir
Překlad: Petra Johana Poncarová
Obálka: Lucie Zajíčková
Rok vydání: 2019
Rok vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Host
Počet stran: 470
Žádné komentáře:
Okomentovat