Zrada má řadu podob. Každá z nich někoho bolí, kvůli některým se i umírá…
Kestrel svolila ke sňatku s korunním princem a zajistila tak herranskému lidu svobodu a územní autonomii. Sama se však ocitla ve zlaté kleci císařského paláce. Svoje nové postavení ovšem hodlá maximálně využít. Chce změnit kruté válečné taktiky svého národa a tak se bez Arinova vědomí stává tajnou informátorkou herranského mistra špionáže. Pouští se do nebezpečné hry, za kterou hrozí trest nejvyšší – smrt.
I když je skvělá lhářka, po čas přestane mít své intriky pod kontrolou a věci se jí začnou vymykat z rukou.
Vymyslí Kestrel způsob, jak neztratit svoji čest a svou lásku, aniž by zároveň nezradila císaře, otce a celý svůj národ?
Jsem vážně ráda, že jsem na druhý díl této série nemusela
čekat dlouho. Není totiž nic horšího, když člověk dočte knihu, která končí
takhle otevřeně a pokračování je v nedohlednu, často ještě ani není
napsané (Hra o trůny…Naslouchač…však víte). Třetího dílu se naštěstí dočkáme už
na podzim tohoto roku a už jen kvůli těm obálkám se vyplatí čekat na český
překlad, protože jsou vážně krásné.
Jelikož se mi první díl líbil, dost mě vystrašily všechny
ty negativní komentáře k dílu druhému. Navzdory tomu ale mohu říct, že se mé obavy nepotvrdily. Na rozdíl od spousty jiných čtenářů
si nemyslím, že by Zrada vítězů trpěla syndromem druhých dílů a pro mě to
určitě nebyla nuda. Naopak. Děj mi skvěle ubíhal, takže jsem celou knihu
přečetla téměř jedním dechem. Autorčin styl vypravování se mi moc líbí, nikde
to nedrhne, nutí vás to (nebo alespoň mě) číst pořád dál a dál.
Že to není příliš akční? To je pravda, ale tahle kniha
nikdy nebyla o akci. Hlavní hrdinka vždy používala spíš rozum než svaly a pro
mě je to mezi všemi zlodějkami a válečnicemi, kterými se to teď ve fantasy jen
hemží, příjemná změna. Protože tady jde o politiku. Chápu, že politika je pro
hodně z mladých čtenářů sprosté slovo, ale do tohoto příběhu se to vážně
hodí. První díl byl seznamovací, víc než cokoliv jiného byl klasičtější YA romancí, ale teď
jde lovestory stranou. Respektive hlavním motivem je ten rozkol mezi láskou a
povinností, nebo spíš mezi tím, co hlavní hrdinka chce a co musí udělat.
Líbilo se mi, že má Kestrel vysoké morální hodnoty a co
vše postupně obětuje pro to, čemu věří, že je správné. Ale líbilo se mi zároveň
i to, že i přes všechny její charakterové kvality pořád váhala, chtěla
v podstatě všechno zahodit jen pro chvíli Arinova uznání. A také postupně
zjišťuje, že ani její vychytralost nemusí na císařském dvoře stačit, protože to
už je vysoká hra a každý jednou udělá chybu. To všechno činí hlavní hrdinku
mnohem uvěřitelnější a sympatičtější a já jsem to autorce prostě všechno věřila. Je pravda, že Kestrel i Arin na tom
nejsou po celou knihu psychicky zrovna nejlépe. Chápu, že to může někomu vadit.
Ale mně to tam prostě sedělo, nepřišlo mi to nijak přehnané a obě postavy jsem si oblíbila. Tenhle díl má
vybudovat napětí, konflikt a ukázat, že jestli se ve třetím díle dočkáme
nějakého dobrého konce, nebude to rozhodně zadarmo. Snad kromě trošku okatého
představení maskovacích molů mi tu nic nepřišlo nějak přes čáru. Ve druhém díle
také přibyla spousta nových postav, nejvýraznější je samozřejmě císař, který je
skutečně úctyhodným záporákem.
Nemá cenu dělat závěry před koncem, s delší recenzí počkám na závěrečný díl, na který se ale opravdu těším. Zradou vítězů se totiž tato série stala něčím víc než generickou youngadultovkou a já ji určitě hodnotím mnohem kladněji než například třetí díl Jiskry v popelu. Doufám, že mi autorka závěrečným dílem vytře zrak.
80%
Série: Kletba vítězů
Originální název: The Winner's Crime
Autor: Marie Rutkoski
Překlad: Martina Chramosilová
Rok vydání: 2019
Rok vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 384
Žádné komentáře:
Okomentovat