Má lady Jane - C. Hand, B. Aschton, J. Meadows

Historie se nemusí brát příliš vážně… Dopřejte si královskou zábavu!

Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celých devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? 

Originální fantasy na motivy historických událostí, které ale nebere příliš vážně. Čeká vás dokonalý černý humor, nadsázka, láska, dobrodružství a dokonce i troška magie.

Občas se mi stane, že kolem nějaké knihy rok chodím a nevím, jestli si ji přečíst nebo ne. A když si ji pak přečtu (protože málokdy se stane, že ne, jelikož jsem od přírody zvědavý tvor), nadávám si, že jsem tak váhala a nepřečetla si ji už dřív. Má lady Jane je právě takový případ. Váhala jsem více než rok a teď jsem ji zhltla za tři dny (a mít víc času, bylo by to méně, protože jsem se nechtěla odtrhnout).

Wrap Up - Duben/ Květen 2019

Duben I květen pro mě byli celkem pestré. Co se čtení týče, vážně jsem ocenila velikonoce a květnové státní svátky. Je to hned lepší, když má pracovní týden jen čtyři dny, člověk toho najednou stíhá mnohem víc. Co mě mrzí je, že jsem nestihla Svět knihy. Uklidňuji se tím, že bude ještě menší verze Světa knihy i u nás v Plzni a příští rok si ten velký pražský určitě nenechám ujít. Jaro 2019 je ale také pestré na knižní novinky. Pro mě zatím nejočekávanější knihou byly Kronovy děti, které mám teď rozečtené, takže recenzi očekávejte tento měsíc. Další knižní novinky jsem ale stihla už teď a můžu říct, že většina pro mě byla příjemným překvapením. Pokud vás některá kniha zaujme, podívejte se i na celé recenze na tomto blogu, nebo na jejich zkrácené verze na mém instagramovém účtu ;)

Zrada vítězů - Marie Rutkoski

Zrada má řadu podob. Každá z nich někoho bolí, kvůli některým se i umírá…

Kestrel svolila ke sňatku s korunním princem a zajistila tak herranskému lidu svobodu a územní autonomii. Sama se však ocitla ve zlaté kleci císařského paláce. Svoje nové postavení ovšem hodlá maximálně využít. Chce změnit kruté válečné taktiky svého národa a tak se bez Arinova vědomí stává tajnou informátorkou herranského mistra špionáže. Pouští se do nebezpečné hry, za kterou hrozí trest nejvyšší – smrt.

I když je skvělá lhářka, po čas přestane mít své intriky pod kontrolou a věci se jí začnou vymykat z rukou.

Vymyslí Kestrel způsob, jak neztratit svoji čest a svou lásku, aniž by zároveň nezradila císaře, otce a celý svůj národ?

Jsem vážně ráda, že jsem na druhý díl této série nemusela čekat dlouho. Není totiž nic horšího, když člověk dočte knihu, která končí takhle otevřeně a pokračování je v nedohlednu, často ještě ani není napsané (Hra o trůny…Naslouchač…však víte). Třetího dílu se naštěstí dočkáme už na podzim tohoto roku a už jen kvůli těm obálkám se vyplatí čekat na český překlad, protože jsou vážně krásné.

Sex, drogy a young adult

Dlouho jsem na blogu neměla nějaký článek, který by nebyl recenze. Vážně, vážně dlouho a to mám ve svémknihomolském notýsku napsáno spoustu témat, o kterých jsem chtěla napsat krátké zamyšlení.V tomto článku bych chtěla nastínit téma, nad kterým přemýšlím v podstatě pokaždé, když jdu do knihkupectví. Předem říkám, že moje zkušenost je především z žánru sci-fi a fantasy a do dalších žánrů beletrie sahá jen minimálně, takže nemůžu úplně hodnotit například knihy romantické či contemporary apod.

Když jsem byla ve věku dnešní cílové skupiny youngadult literatury, fantasy bylo prostě fantasy a velký boom literatury cílené na teenagery přišel až na několik let, troufám si říct s příchodem instagramu a dalších sociálních sítí, kdy mladí zjistili, že je fajn se o své čtenářské zážitky dělit (osobně jsem to příliš neprožívala, takže mě klidně opravte). Nechci, aby to znělo nějak pejorativně, já teď dělám to samé a jsem ráda, že je četní zase v módě. Když mně bylo patnáct, tak byl v podstatě jen facebook, který u nás teprve začínal (bože, já jsem fakt stará…) a ten není pro tento účel úplně ideální. Každopádně za mých teenagerovských let nikdo neřešil, jaká věková skupina je cílovkou, prostě byli tam elfíci, dráčci, kouzelníci, takže se to všechno strčilo do poličky „fantasy“ (občas i dobrodružná literatury) ať už to byl Pán prstenů, HarryPotter nebo Eragon. Dneska je jak HarryPotter i Eragon většinou v knihkupectvích prodáván v sekci pro mládež nebo youngadult, spolu s poměrně pestrou směskou dalších knih i žánrů. 

Já s tím principiálně vůbec nemám problém, znamená to, že je v knihkupectvích vyhrazeno víc místa na fantasy. Problém ale vidím v tom, že youngadult kategorii je poměrně těžké definovat. Obecně lze asi říct, že se jedná o příběhy, které zajímají mladé čtenáře a hlavní hrdinové jsou přibližně v jejich věku. Zbytek už se neřeší. Kniha je nakladatelem označena jako youngadult a tak můžeme v sekci pro mládež najít například Krutého prince, Dvůr trnů a růží, Šest vran (které mám vážně ráda), Hungergames a podobně. Ponechme stranou to, jestli je daná kniha dobrá či ne. Podívejme se na to, jestli je taková kniha vhodná pro mládež. 

Nimbus - Neal Shusterman

Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm – a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky — nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina – smrtka Lucifer – který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi „starou gardou“ a „novým řádem“ se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus – jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?

Musím přiznat, že jsem příjemně překvapená. První díl byl dobrý, zajímavý, ale i přes všeobecné čtenářské nadšení mě osobně nepřesvědčil, že je něčím víc než typickou young adult v trochu filozofičtějším kabátku. Druhý díl mě ale chytnul mnohem víc a musím říct, že jsem se většinu času skutečně bavila. Vypadá to, že Neal Shusterman má našlápnuto na skutečně povedenou sérii.